You don’t know what you’ve got until it’s gone...

I když žije na druhé straně světa, cítím, že k němu mám blíž než většina lidí.

Just as I made sending letters through Slowly a fundamental part of my routine, I also learned to listen to my penpals.

Why would I want to do that, when I have instant messaging? When there are much faster, quicker ways to contact people than wait hours?

Jako teenager, který vyrostl ve věku definovaném technologiemi a sociálními médii, jsem si nemyslela, že bych chtěla čekat celé dny na jednu odpověď.

Next month, we’ll finally overcome the 320 km that separate us and meet in person.

Přijel do mého města, potkali jsme se a strávili jsme spolu jeden z nejlepších týdnů v mém životě. Stal se jedním z mých nejlepších přátel.

Byl jsem tak šťastný, že jsem chodil po domě a říkal: "Dostal jsem dopis z Japonska"

Now I also have a big new dream to buy a ticket to South Korea and fly to Seoul to meet my awesome soulmate!

Each letter were songs, stories, interesting questions and interesting nicknames developed into a beautiful friendship.

To jedno upozornění ho udělalo šťastným jako nic jiného v jeho ponurých dnech, i když to znamenalo 19 bolestně sladkých hodin čekání.

Vážně poletí letadlem a potom ještě 200 km autem, aby ... mne viděla?