Every time I had a bad day I’d open the phone to messages of love and encouragement...

I loved 'talking' to Nick because I can write whatever I want without feeling pressured.

I can visit amazing places and talk to people without having to leave my room.

I forced my real life friends to join in. Even though I already knew my friends, talking them to on slowly was a completely different experience.

Tehdy jsem si uvědomila, že lidi používají tuhle aplikaci. Bylo to čekání, které tomu dodávalo váhu.

Because of you, I have 2 friends, one fluent with whom I share with all my trust and soul and another with whom I have to force myself a little.

Povídali jsme si stejně snadno v reálném životě jako v aplikaci, procházeli se po obchodním centru a jedli dezert v Dippin’ Dots...

Slowly som používala iba niekoľko mesiacov ale stále ho neviem prestať odporúčať.

Of course, sociophobia didn't go anywhere, but it became easier to live with it.

Do jejích dopisů jsem se zamiloval ještě předtím, než jsem znal její skutečné jméno nebo než jsem viděl její obličej, fotografii; prostřednictvím jejích dopisů jsem viděl, co je důležité: její duši.

Nikdy pro mě nebylo snadné najít si přátele, je pro mě mnohem snazší komunikovat s lidmi přes počítač nebo přes mobil...

I can discuss Sheakespeare with a British, Volteire with French, Mauppassant…