And to finish this letter, I propose a heartfelt toast to the health of the entire Slowly Community!!!!

We grew up in a digital world so to speak. But I always feel like I was born in the wrong era!

Namísto toho aby to bylo sepsáno jenom jako příběh, napsali jsme to jako interview v realitní show.

It left me feeling so uninspired to reach out to anyone else, until – Just when I least expected it, I had an incoming letter from Iran.

Last chapter: A transnational friendship

My Asian friends gave me a vision of their country that I certainly wouldn't have given a “google”… My friends from Egypt made me...

Nikdy pro mě nebylo snadné najít si přátele, je pro mě mnohem snazší komunikovat s lidmi přes počítač nebo přes mobil...

Using technology for such a beautiful thing is something fantastic.

I can discuss Sheakespeare with a British, Volteire with French, Mauppassant…

že sa chystá stretnutie s niekým novým a že budem hovoriť o všetkom na hlbšej úrovni.

Even though I have no degree, nor professional courses, I'm here to share my story, my everyday...

I když se často cítíme naštvaní nebo nervózní, když lidé čekají dlouho, aby odpověděli na naše texty, u Slowly, je čakání to pravé.