Cítím v něm „modrý plamen“ – tichý, a přesto hořící silou. A teď cítím, že stejný plamen se rozhořel i v mém vlastním srdci.

A tak se můj „bláznivý“ sen stal skutečností! Společně jsme strávili dva dny mé cesty. S její společností jsem zažil jiné Japonsko a měl jsem hlubší interakci s místním člověkem.

Zkusil jsem uvařit některá jídla, která mi sdíleli moji dopisoví přátelé – od indického Jalebi, brazilské Goiabady, japonského sakura želé až po korejské kimchi—řekněme, že mé pokusy nebyly dokonalé, ale rozhodně zábavné.

Teď mám kolem sebe lidi, se kterými si můžu kdykoli popovídat — když se nudím, když mám starosti nebo když prostě potřebuji pár léčivých slov.