Originally written in English. Translated by klucimanasci.
(Kužely světla svítí)
Moderátor: “Zdravím, vítejte u Příběhů Slowly! Jsem hostitel Moderátor. Předtím než začneme, mohli byste se představit?”
M: “Dobře. Ahoj, přátelé Slowly! Já jsem 喵嘰喵嘰 (Mňau Mňau Mňau) z Číny. Ráda vás poznávám.”
IR: “Zdravím všichni! Já jsem InnerReality (Vnitřní realita) z Indie. Rád vás poznávám.”
Moderátor: “Takže, jak se stalo, že jste se poznali?”
M: “To jsem byla já, to já poslala první dopis.”
IR: “Jednoho pěkného dne, už jsem už usínal, když jsem obdržel tenhle dopis s čínským uživatelským jménem. Když jsem ho otevřel, byla to jen krátká stížnost na její japonské tese? Smál jsem se jako blázen.”
Moderátor: “Vážně! Zajímavé… Nyní, slečno M, co byly Vaše záměry, když jste to poslala, a jak jste se cítila, když vám odpověděl?”
M: “Znáte to, poslala jsem to jenom abych něco řekla, ale nečekala jsem, že mi Ind odpoví, a on mi dokonce odpověděl v japonštině. Úžasné! Věc, kterou nevěděl, bylo to, že se zajímám o Indii.”
IR: “Ano, dost mě to překvapilo. Japonsky mluvící Číňanka, která se zajímá o indické věci! To je opravdu neobvyklá kombinace! Konečně jsem se cítil tak šťastný…”
M “Ty jsi hindsky a telugšsky mluvící Ind, který taky mluví japonsky! A nejen to, taky trochu čínsky! Chci se zeptat na tolik otázek, ale na druhou stranu se bojím, že to bude pro něj namáhavé. Takže jsem mu v několika prvních případech položila několik nepříjemných otázek s nadějí, že dostanu odpověď.”
IR: “No, nejdříve jsem si to neuvědomil. Myslel jsem si, že jsi byla zaneprázdněná, ale ukázněná v psaní odpovědí, protože byly krátké. Pořád, krátké nebo dlouhé, je pro mě těžké uhodnout, na co se chceš zeptat… Ale jedna věc byla jistá, myslím, že jsem v budoucnosti očekával věci, které nejsou jenom náhodnými řečmi, intenzivnější otázky. A byl jsem trpělivě připraven na všechno, na co ses ptala.”
M: “To je ono!!! Měl jsi se mnou takovou trpělivost a řekl jsi mi tolik věcí, které jsem předtím nevěděla!! Někdy lidi trvají na jejich předsudcích a stereotypních myšlenkách, jsem vděčná za všechny ty věci, které jsi mi řekl.”
IR: “Opravdu rád s tebou mluvím. Taky jsem miloval to, jak ses opravdu zeptala na to, cos chtěla vědět. Nikdy bych nechtěl ztratit toho kamaráda, který se taky stará o moje myšlenky a názory.”
Moderátor: “Ooo, vypadáte, že jste jeden k druhému pozorní. Teď vážně, musíte mít plno dalších přátel na Slowly, vzhledem k vaší ohleduplné povaze. Můžete mi o tom říct více?”
M: “Měla jsem nějaké, ano, jsou to taky slušní lidé, někteří mi přátelsky říkají věci, které nevím. Však víte, opravdu chci znát věci ohledně jídla, XD, třeba moje oblíbené jídlo je vietnamské, mají chutné Bún…blablabla…ale někteří přátelé jsou rozbouření jako voda, pořád se mění.”
IR: “Jo, když se čas posunul, můžete vidět některé praskliny, jako že někdo říká něco, co mě hodí do nepohody, naštvanosti…”
Moderátor: “Janě, nikdo nemůže mít všechno tak jak chce.”
M: “Nakonec jsem si uvědomila, že přátelé na internetu nejsou jako ti ve skutečnosti, mohou odejít bez jediného slova, musím říct, že si na ně občas vzpomenu jako stín ptáka letícího nad jezerem; existujícího, ale pomíjivého. Takže budu vždycky milovat svoje přátele~.”
IR: “Naprosto s ní souhlasím. V minulosti jsem měl ty samé zkušenosti. Ale díky týmu Slowly máme možnost být už dlouho propojení.”
Moderátor: “Děkuji za sdílení vašich zkušeností. Lidé mají tendence kamarádit se s podob-nými lidmi. Máte něco společného?”
(Několik vteřin ticha…)
M: “To je dobrá otázka… Máme?” (Otočí se k IR)
IR: “Ale jo, naše názory na Japonsko a japonštinu jsou podobné. Jako třeba, oba nenávidíme učit se Keigo (slušně japonština), je obtížná. A oba milujeme tradiční japonské umění. Kromě japonštiny, myslím, že jsme vždy zvědaví, abychom se dozvěděli o vzájemných zájmech a vkusu a někdy o nich diskutovali. Ahh, vzpomínáš na Aamira Khana?”
M: “Ahh, já zapomněla, ano, je to bollywoodská superstar, skoro jsem sledovala… počkat… indické filmy! I když v tom máme rozdílný vkus.”
Moderátor: “Super. Konečně jste přišli na vaše společné věci. Jste z jiných kultur, jaká je vaše zkušenost s řešením mezikulturních problémů?”
M: “Ze všeho nejvíce, s úctou, jestli chci opravdu vědět něco o kulturních zajímavostech u kultury, o kterou se zajímám, zeptám se někoho odtamtud nebo si to vyhledám na internetu. Ano. (Oba se na sebe s úsměvem dívají)
IR: “Byla zábava to dělat, i když jsme museli sdílet naše trapné momenty. Upřímně, nikdy jsem nezažil takové trapné, ale vtipné okamžiky.”
M: “Doufám, že to myslíš v tom dobrém smyslu, prostě jsi štístko, že máš takovou vzácnou zkušenost.”
(Dramatická hudba)
“Jsi štístko, že můžeš být má nejoblíbenější kamarádka na dopisování.”
“Dle mého, ty už jsi můj nejoblíbenější.”
“Dík, byla jsi tak pomalá jako Slowly.”
(Vysoký smích)
“Tvůj smích zní jako pěvecký duet mojí babičky a kozy.”
(Moderátor zasahuje)
“Fajn lidí, díky za sledování Příběhů Slowly, neviděnou příští týden, Moderátor se loučí.”
