Originally written in English. Translated by klucimanasci.
Jsem milovník „Příběhů Slowly“. Miluju čtení zkušeností všech s touhle dobrou aplikací. A tak mají některé příběhy něco společného, jako výměnu dopisů s někým, kdo najednou zmizí.
Jsem jedním z těch lidí.
Ne každý, kdo to dělá, sdílí příběh podobný mému, ale chci sdílet můj příběh.
Našla jsem Slowly v květnu 2021, pár měsíců po přestěhování do jiného města.
Pořád ještě nevím proč, ale sociální sítě mě začaly znechucovat a taky mít rychlou konverzaci s mými kamarády mě hodně přehlcovalo.
Přestala jsem jim psát a, jak jsem očekávala, nedostali se ke mně. Byla jsem smutná, svobodná a sama.
Obrátila jsem se ke Slowly, hledajíc nové zkušenosti a dobrého kamaráda. Tehdy jsem našla svoji Angel, milou dívku z Turecka.
Nemajíc kamarády a nedostávajíc života v mém novém prostředí a virtuálních hodinách, ona byla mou jedinou záležitostí a bezpodmínečnou kamarádkou v momentech deprese.
Říkali jsme si hodně věcí, ona mi povídala o jejich zkušenostech z cestování a její rodině, všechno bylo hodně vtipné! Posílala mi fotky jejich cest a já jí posílala moje kresby, ze kterých si dělala srandu, ale nakonec je použila jako něco drahocenného.
Lidi jsou jedineční a jakkoliv se to může zdát divnější, stanou se tím, čím se potřebují stát. Jsem vděčná, že ona byla tou osobou, která dostala můj dopis díky automatickému spárování.
Bohužel jsem přestala odpovídat na její dopisy bez jediného slova rozloučení se slibem, že se vrátím a ukážu jí lepší verzi mé samé a možná budu pokračovat v posílání dopisů nebo odejdu se vzpomínkou na kamarády na dopisování, kteří se podporovali napříč tisícům kilometrů od sebe.
V mém případě to byly nejistoty, deprese, rodinné problémy a mírný nedostatek času, které ze mě udělaly osobu, která neodpovídá na dopisy. Teď jsem lepší a všechny díky těm lidem, kteří mi dali krásné přátelství, krátký moment jejich života k přečtení mých problémů.
Jestli máte takového kamaráda, nepřestávejte jim prosím posílat dopisy. Mohou si procházet špatným obdobím a cítit se, že je nikdo nepodporuje. Mohou mít den ztracené osoby (Tak to já nazývám, považuji se za takového člověka).
Jsem ztracená osoba, a doufám, že udělám den někomu jinému jako můj.
„Slowly“ mělo dobrý dopad na můj život. Potkala jsem Angel a pár dalších lidí. Zůstanou mi jako nádherná vzpomínka, o jeden důkaz navíc, že dopisy, dopisy mohou zachránit něčí život.
Později jsem přemýšlela nad posíláním náhodných dopisů, dopisu se slovy povzbuzení, doporučením na píseň na konci a malým rozloučením: „Neodpovídej, jsem jenom cestovatelka, která doufá, že ti zlepší den, trocha světla během míjení.“
Kdo ví, možná ti pošlu dopis, dopis ztraceného člověka koukajíc po světlejším okamžiku ve tvém životě. A to vše skrze dopis. Můžeš najíš svojí Angel! Lidé dorazí v ten správný okamžik. Je to skvělé.
