Tallyonthewave
Původně napsáno v němčině, přeloženo OpenAI.
Byla zima 2020, právě jsem se kvůli koronaviru vrátil předčasně z cesty ze Srí Lanky a měl jsem ještě 4 měsíce času, než by mělo začít mé studium. Kvůli lockdownu byly možnosti, jak se zabavit a potkat přátele, samozřejmě silně omezené, a proto přišla doporučení mé přítelkyně Hanne, abych si stáhl aplikaci Slowly, v pravý čas.
Zaregistroval jsem se a byl jsem okamžitě nadšený ze všech těch motivovaných pisatelů dopisů. Nakonec jsem napsal a obdržel tolik dopisů, že jsem na ně skoro všechny nemohl odpovědět. S několika málo jsem si již vyměnil pár dopisů, mimo jiné s Gilbertem z Mexika. Nikdy jsem nebyl na americkém kontinentu a skoro jsem nic nevěděl o Mexiku, proto mě velmi bavilo povídat si s ním o rozdílech mezi našimi zeměmi. Navíc byl Gil už rok v Německu a měl tedy zájem pokračovat v mluvení německy. Právě jsem začal s učením španělštiny, takže to všechno skvěle zapadalo.
Zatímco kontakt se všemi ostatními známými ze Slowly postupně vymizel, kontakt s Gilbertem zůstal. Mluvili jsme o všem možném a někdy jsem měl pocit, že mu mohu říct všechno právě proto, že bydlel tak daleko. Už v té době jsem si představoval, jak skvělé a vzrušující by bylo ho jednoho dne potkat, ale v tu chvíli jsem to nepovažoval za příliš realistické.
Mezitím se pro nás oba normální šílenství života neúprosně pokračovalo. Samozřejmě, každý z nás měl své vlastní povinnosti a starosti. U mě začalo studium, takže jsem měl hodně co dělat, u Gila v Mexiku to bylo stejné. Někdy jsme o sobě několik týdnů (v ojedinělých případech i měsíců) neslyšeli, ale pak jsem se vždy ještě více potěšil, když přišla další zpráva.
Jednou se Gilberto opatrně zeptal, zda bychom si neměli zavolat, souhlasil jsem a byl jsem pak nesmírně vzrušený. Na začátku to bylo upřímně trochu zvláštní, ale jsem velmi rád, že jsem se překonal. Tak to trvalo 3 roky a znovu a znovu jsem měl v plánu cestovat do Mexika. V létě 2023 to konečně přišlo. Semestrální prázdniny byly za dveřmi a všichni začali plánovat, co s dlouhým volným časem. Tak jsem si řekl, proč ne? Začal jsem se ptát všech svých přátel, jestli by nechtěli jet se mnou, a nakonec mi Hanne řekla ano (vtipné je, že mi právě ona doporučila Slowly, a tím byla víc než méně začátkem všeho). Moje sestra Lena pak také dala výpověď ze své práce, která ji už dlouho nebavila, a během týdne jsme si rezervovali naše lety. Šest týdnů v Mexiku – od Mexico City po Cancún!
Řekl jsem Gilovi, že opravdu přijdeme, a on mi zpočátku asi nevěřil, protože jsem už několikrát oznámil, že chci přijet, ale nakonec jsem to nikdy neudělal. Ale tentokrát už ano! Myslím, že byl skoro víc vzrušený než my, alespoň začal ihned plánovat a bombardovat mě tipy a radami (za to jsem mu byl velmi vděčný, protože všechny rady měly své opodstatnění a naše cesta by bez nich mohla proběhnout úplně jinak). Cesta začala na konci srpna a strávili jsme první dny v Mexico City. Tam se k nám Gil chtěl připojit o víkendu.
Samozřejmě jsem byl trochu nervózní, ale upřímně jsem měl plnou důvěru v Gilberta. Nakonec jsem ho znal už skoro 3 roky. Bylo by lží říct, že všechno bylo hned super uvolněné a pohodové, ale to asi bylo proto, že jsme všichni byli trochu nervózní. Napětí se však během letu zmírnilo a velmi rychle jsme si všichni porozuměli a podnikli jsme spolu spoustu krásných výletů. S ním jako místním po boku jsme se v městě také cítili velmi bezpečně. Gil se hodně snažil, vzal si spoustu času, i přes svou práci, a také nás provedl v jeho rodném městě Querétaro na všech možných krásných místech, na která bychom bez něj asi nikdy nedošli.
Také jsme poznali mnoho jeho přátel, kteří byli k nám všichni velmi srdeční a milí. Čas bohužel uběhl příliš rychle a brzy přišly poslední dny. Gil si vzal pár dní volna, abychom mohli poslední týden společně strávit na Yucatánském poloostrově na pláži.
Když jsme se tam všichni znovu setkali, měl jsem opravdu pocit, že se známe věčně, a byl to velmi, velmi skvělý a uvolněný poslední týden. Upřímně jsem byl na konci docela smutný, protože jsem věděl, že se teď dlouho neuvidíme. Ale na druhou stranu si Gil pravděpodobně chce udělat magistra v Německu a jsem si velmi jistý, že zůstaneme v kontaktu. Jsem nesmírně šťastný, že jsem si tehdy stáhl Slowly, protože jsem si jistý, že takto může vzniknout spousta skvělých přátelství a tím i zcela jiný typ výměny mezi lidmi po celém světě!