Originally written in English. Translated by klucimanasci.
Proč lidé v současnosti posílají dopisy? Není jednodušší posílat okamžité zprávy díky sociál¬ním sítím? Proč utrácet tolik času na něco, co je nepodstatné a nejspíše se to vytratí uprostřed ničeho?
Miluju psaní dopisů. Dělám to a pořád píšu dopisy kolegům z celého světa. Japonsko, Čína, USA a Turecko jsou některé ze zemí, do kterých ty dopisy chodí. I když se můžou stát melo¬dramatické události, tak jako se běžně stávají, v těchto dnech to nikdy není o tom, jak rychle si obě strany odpoví, ale ta zpráva, kterou obsahují dodává ultimátní váhu. Je to idea o zpros¬tředkování pocitů, myšlenek nebo zkušeností svým milovaným v krátkých, ale konzisten¬tních větách tak, aby se ani jedno slovo nepromrhalo. A je to čekání, nádherné očekávání, čekání na další dopis, který nese důvod psaní onoho dopisu.
Jsme moc zvyklí na moderní technologie, které mohou v mžiku oka doručit zprávu, takže někdy i zapomínáme, co opravdu znamená dobrý posel. Okamžitá schopnost moderních lidí posílat, posílat a posílat zprávy všem, které mají rádi, i to instantní tlačítko na odstranění toho, co jsme právě řekli, jednoduše odebrat co bylo viděno, zobrazeno nebo dokonce odsouzeno ostatními. My, moderní lidé, zapomínáme, jak smysluplné je poslat zprávu. Poslat smysluplný text svým milovaným, jako podporu lidem v jejich temných časech, říct „jsi více než schopný to udělat!“ nebo jenom prostě šťouchnout starého kamaráda na dopisování a říct „všechno nejlepší, chlapče.“ Někdy je prostě ten správný čas nechat to všechno odejít a být tam, kde jsme měli být.
Slowly nás pozvalo do připomenutí si umění čekat, dokud mimořádnost neodrazní.
Doufám, že máte hezký den a ať se vám nic nestane. Zdravím
Adam Bee
