Originally written in English. Translated by klucimanasci.
Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla znovu najít radost v mém životě a že bych mohla najít lidi, kteří by mě ovlivnili v tolika rozdílných směrech k lepšímu, ale oni mě zlepšili a jsem hodně vděčná, že jsem o Slowly zakopla.
Byla rok 2019.Pomalu jsem se uzdravovala po opravdu temném období v mém životě, když jsem narazila na aplikaci jménem Slowly, která slibovala zpomalit a počkat na… „dopisy?!“ Neměla jsem nejmenší tušení, co mám očekávat. Nevěděla jsem, co to znamená mít kamaráda na dopisování, ale bylo léto, a tak jsem se rozhodla ponořit se do těchto dopisů. Dostala jsem jeden dopis odtud, další odtamtud. Neměla jsem žádnou důvěru v lidi, když jsem začala psát tyhle dopisy. Vlastně jsem ztratila všechnu moji víru v lidi a kamarádství. Pomalu jsem se přistihla, že jsem čekala s nadšením a trpělivostí na dopisy, které by mi mohli moji dopisující si kamarádi napsat. Naučili mě toho tolik o životě. Naučili mě, že každý má vlastní příběh, a život je tahle cesta, kterou se všichni snažíme objevit. Moji kamarádi na dopisování mě naučili, že jsme všichni na jedné lodi. Nezáleží, jak daleko od sebe žijeme nebo odkud pocházíme, slova napsaná s láskou a upřímností nás budou vždycky propojovat.
Nevytvořila jsem si jenom kamarády na dopisování, ale přátele, se kterými jsem se bavila hodina po telefonu navzdory faktu, že jsme jiných časových zónách a zemích. Přátelé, které si ochraňuji a lidi, kteří mi dali radu, kterou bych za nic nevyměnila, ani za zlato. Naslouchali mi, naslouchali mým strachům a traumatům. Naslouchali mým strachům a příběhům ne jenom o radosti, ale i o smutku. Slowly mě naučilo, že zranitelnost je nádherná věc a že moji přátelé jsou ten nejhodnotnější dárek, který mi byl životem dán. Uvědomila jsem si, že život by měl být sdílen s dalšími lidmi abychom si opravdu užili to, co cesta života je.
Všem lidem, kteří mi napsali děkuji. Ani nevíte, jak moc jste se zasloužili na osobě, kterou jsem teď a jak moc jste prozářili moje dny. Děkuji za to, že jste mi ukázali, že svět je stále plný milých, milujících, starajících se a vášnivých duších. Děkuji za moje inspirování abych šla za mými sny a byla lepším člověkem každý den.
Už se nebojím odmítnutí od lidí, protože vím, že je tu vždycky někdo, kdo mě přijme takovou, jaká jsem, nehledě na to, jak špatné moje vady a nedostatky mohou být. Největší lekci, kterou jsem se naučila je, že úžasné věci stávají, když otevřeme své srdce ostatním a oni budou sdílet nazpátek jejich sny a strachy. Naučíš se, že nezáleží, jak moc osamoceně se můžeš cítit, bude tu vždycky osoba na druhé straně planety, která se cítí stejně. Nikdy nejsi sám.
