Už se necítím jako cizinec ve světě; cítím se být součástí globální komunity laskavých duší.

Společně jsme prošli neznámem a vyšli z něj na druhé straně ruku v ruce.

Myslel jsem si, že naše spojení bylo ztraceno, ale to mi pomohlo uvědomit si, že každé rozhodnutí, které jsem udělal, mě vedlo zpět k ní.

Chtěl jsem něco pomalejšího, něco upřímnějšího a něco, co by mi pomohlo lépe se propojit s lidmi.

Ačkoli tomu ani jeden z nás nevěří, jsme spřízněné duše.

Měli jsme za sebou desítky videohovorů, ale vidět ho poprvé mimo obrazovku bylo úplně jiné. Jako by můj telefon nedokázal pojmout jeho plnou verzi.

A tak se můj „bláznivý“ sen stal skutečností! Společně jsme strávili dva dny mé cesty. S její společností jsem zažil jiné Japonsko a měl jsem hlubší interakci s místním člověkem.

Nešlo jen o znovunavázání spojení s ostatními lidmi, ale také o znovuobjevení vlastní odolnosti a radosti z toho, že se otevřu neočekávaným darům přátelství.

Někdy přichází pomalu, dopis za dopisem, dokud se nestane tím, čím měla být od začátku.

Ačkoliv stále bojuji s tím, abych našel své pravé já, alespoň jsem cestou potkal pár dobrých přátel!

Díky Slowly jsem poznal/a mnoho přátel z různých oblastí a zemí, mezi nimi i několik států, o kterých jsem dříve věděl/a jen málo.

Když jsem se poprvé připojil ke Slowly, mým cílem bylo najít si pár přátel, ale zároveň se mi podařilo zlepšit si němčinu.