Myslel jsem si, že naše spojení bylo ztraceno, ale to mi pomohlo uvědomit si, že každé rozhodnutí, které jsem udělal, mě vedlo zpět k ní.

Chtěl jsem něco pomalejšího, něco upřímnějšího a něco, co by mi pomohlo lépe se propojit s lidmi.

Ačkoli tomu ani jeden z nás nevěří, jsme spřízněné duše.

Měli jsme za sebou desítky videohovorů, ale vidět ho poprvé mimo obrazovku bylo úplně jiné. Jako by můj telefon nedokázal pojmout jeho plnou verzi.

A tak se můj „bláznivý“ sen stal skutečností! Společně jsme strávili dva dny mé cesty. S její společností jsem zažil jiné Japonsko a měl jsem hlubší interakci s místním člověkem.

Nešlo jen o znovunavázání spojení s ostatními lidmi, ale také o znovuobjevení vlastní odolnosti a radosti z toho, že se otevřu neočekávaným darům přátelství.

Někdy přichází pomalu, dopis za dopisem, dokud se nestane tím, čím měla být od začátku.

Ačkoliv stále bojuji s tím, abych našel své pravé já, alespoň jsem cestou potkal pár dobrých přátel!

Díky Slowly jsem poznal/a mnoho přátel z různých oblastí a zemí, mezi nimi i několik států, o kterých jsem dříve věděl/a jen málo.

Když jsem se poprvé připojil ke Slowly, mým cílem bylo najít si pár přátel, ale zároveň se mi podařilo zlepšit si němčinu.

Vždy děkuji každému, kdo si opravdu udělá čas na odpověď – ani netušíte, jak moc mohou ta slova zvednout náladu vašemu dopisovacímu příteli!

Ať se v mém životě děje cokoli, mohu jí napsat – je to tak uklidňující pocit, že se to ani nedá vysvětlit.