Pro Slowly pro mě není hra, ale místo, kde konečně mohu být tím, kým jsem …

Cítím v něm „modrý plamen“ – tichý, a přesto hořící silou. A teď cítím, že stejný plamen se rozhořel i v mém vlastním srdci.

Slowly změnilo způsob, jakým píšu, přemýšlím, a dokonce i to, jak pozoruji sám sebe. Časem jsem si začal všímat určitých vzorců …

Pokud někdo váhá, zda odpovědět na dopis, nebo ne, udělejte to, protože vám to může změnit život.

Už se necítím jako cizinec ve světě; cítím se být součástí globální komunity laskavých duší.

Společně jsme prošli neznámem a vyšli z něj na druhé straně ruku v ruce.

Myslel jsem si, že naše spojení bylo ztraceno, ale to mi pomohlo uvědomit si, že každé rozhodnutí, které jsem udělal, mě vedlo zpět k ní.

Chtěl jsem něco pomalejšího, něco upřímnějšího a něco, co by mi pomohlo lépe se propojit s lidmi.

Ačkoli tomu ani jeden z nás nevěří, jsme spřízněné duše.

Měli jsme za sebou desítky videohovorů, ale vidět ho poprvé mimo obrazovku bylo úplně jiné. Jako by můj telefon nedokázal pojmout jeho plnou verzi.

A tak se můj „bláznivý“ sen stal skutečností! Společně jsme strávili dva dny mé cesty. S její společností jsem zažil jiné Japonsko a měl jsem hlubší interakci s místním člověkem.

Nešlo jen o znovunavázání spojení s ostatními lidmi, ale také o znovuobjevení vlastní odolnosti a radosti z toho, že se otevřu neočekávaným darům přátelství.