Strávili jsme příjemné odpoledne v centru CDMX, procházeli se kolem Bellas Artes a šli do klasické kavárny v Torre Latinoamericana. Jedinečný zážitek.

Vždycky jsem chtěl cestovat a Slowly pro mě bylo prostředkem k cestování.

Je to můj příběh, příběh porozumění a přijetí mě samotné.

When I write letters here to people around the world, I feel like I don't have any trouble with my disorders.

Dopisy jsou psány s duší, protože lidi s tebou chtějí komunikovat, a to nejen o každodenních záležitostech.

Sledovat, jak váš kamarád na dopisování ožívá a materializuje se v přítele, o kterém jste se tolik naučili, je ten nejvíc sentimentální a surrealistický pocit.

Všichni chceme najít někoho, s kým se můžeme bavit. Společně s tím chceme být naše nejlepší verze.

At one moment we knew we were deeply in love with each other...

Jako novinář rád poznávám více o lidech a o tom, jak prožívají život. Slowly mi však umožnilo překročit to, co jsem očekával.

Deep down, I think everyone longs to find out what's beyond the confines of their own culture—the huge world at large.

Už se nebojím odmítnutí od lidí, protože vím, že je tu vždycky někdo, kdo mě přijme takovou, jaká jsem, nehledě na to, jak špatné moje vady a nedostatky mohou být.

They listen to me vent, they reassure me and I know that eventually everything will be okay.