Originally written in English. Translated by klucimanasci.

Přeju si sdílet krásný příběh mého přátelství s kamarádkou na dopisování ze Slowly, Aishou. Přemýšlel jsem, že to nasdílím na Slowly, a vyjádřím svou vděčnost a uznání aplikaci, která mi dala vícero příležitostí k propojení se světem, zvlášť s lidmi za hranicemi.

Je ironií, že je tolik nepřátelství mezi Indií a Pákistánem, obojí historické a náboženské, ale stále máme upřímné a milé duše žijící na obou stranách.

Našel jsem Aishu skrze ruční vyhledávání, její popis na profilu mě vyzýval, abych jí napsal a usiloval o přátelství. Když jsem Aishe napsal, ona odpověděla a začali jsme se bavit. Zřetelně si pamatuju první dopis, ve kterém jsme si vyměnili čísla, Aisha se mě zeptala, proč by mi měla věřit. Odpověděl jsem jí, že jsme se nesetkali náhodou, ale protože to tak osud chtěl.

Dosáhli jsme skvělého přátelství, a i když jsme měli naše čísla na WhatsAppu, milovali jsme čekání na dopisy toho druhého, tím že jsou velmi zamyšlení hodné, otevřené a upřímné.

Zjistil jsem, že si prošla krátkým manželstvím, kde jí příšerný incident vzal manželův život. Později byla odsouzena k vězení v domě jejich rodičů na tři měsíce, kde neměla nikoho, s kým by mohla mluvit. Řekla mi, jak chtěla změnit život, odletět do Kanady, provádět výzkumný program, ale okolnosti byly proti jejím přáním. Byla zamotaná do hořké právní bitvy s jejími zákony. Řekl jsem jí, že bych jí pomohl s plánováním její žádostí, doporučujícími dopisy, zkouš­kami a přípravami.

Pomalu jsme na tom začali pracovat, krok za krokem. Byly tady dny, kdy ztrácela naději, byla smutná, ale pořád jsem ji povzbuzoval, sliboval jí, že tu pro ni budu. Některé dny zpívá a posílá mi nahrávky, jiné čeká, až jí napíšu.

Na první pokus byla její žádost o vízum odmítnuta a byla z toho zničená. Povzbudil jsem ji, ať požádá znova, ať zažádá o přehodnocení. Pečlivě jsme pracovali na její žádosti, všechna další komunikace byla přes emaily, ale když jsme měli mít rozhovor, psali jsme si jenom dopisy na Slowly.

Pak jí zaměstnala její žádost a množství vyměněných dopisů se pomalu zmenšilo na nulu. Jednoho dne, když jsem šel Singapurem, dostal jsem od ní zprávu, nastupovala na let do Kanady. Měla zabezpečené vízum do Kanady. Byl jsem naprosto nadšený, řekla mi, že mě chtěla informovat ještě před letem.

Dostala se do Kanady, během několika měsíců na výšce se mě zeptala, jestli bych nepřijel do Kanady, abych studoval doktorát na její výšce, takže bychom se mohli potkat. Po pár měsí­cích našla svého budoucího manžela mezi svými novými kamarády a vdala se. Nevěděl jsem to, ale protože jsme měli silné pouto na Slowly, její poslední komunikace nepřišla přes Slowly, ale přes email. Jenom dva řádky: „Jsem šťastně vdaná. Doufám, že se máš dobře, sbohem!“

Je to zhruba rok, možná víc, co jsme už spolu nepromluvili. Nejspíš tady není žádný důvod toho posledního dopisu na rozloučenou na Slowly, protože to je to místo, kde nádherné přátel­ství začalo, kde mohu změnit osud nově nalezeného kamaráda, kterého bych nenašel, nebýt dopisů na Slowly.

Přátelství Manava a Aishi přes hranice Indie a Pákistánu budu navždy opatrovat. Jestli něco má začít a stát se inspirujícím příběhem, musí to začít na Slowly.

Příběh Aishina a Manaviho přátelství.

Mnohé díky Slowly.

Manav