Originally written in English. Translated by klucimanasci.
„Nebuď posedlý minulostí, protože tvůj budoucí život je delší než tvoje minulost. Prosím, nepromrhej svůj čas litováním toho, co jsi zmeškal. Máš spoustu času k vytvoření toho, co jsi neudělal.“
Tohle je možná po patnácté, co jsem si přečetl tuhle pasáž, ale pořád mě dojímá. 6 měsíců před vypuknutím koronaviru jsem opustil práci a přesunul se do Německa kvůli studiu, což je určitě můj sen. Krátce po dokončení mého prvního semestru, počet nově nakažených prudce vzrostl, takže přednášky byly online. Krátce poté byl zaveden první lockdown. V tom čase jsem byl v Německu pořád nový. Moje němčina byla špatná, a znenadání byly všechny moje osobní sociální setkávání odseknuty. Jediný způsob, jak jsem mohl dosáhnou na vnější svět, byl můj počítač.
Moje první zkušenost se Slowly nebyla dobrá, takže jsem si Slowly odinstaloval a nemyslel na něj několik let. Kvůli pandemii jsem se rozhodl Slowly znovu vyzkoušet, ale tentokrát jsem netušil, jaké následky to může mít.
Stejně jako v realitě, je těžké najít na začátku kamaráda na dopisování. Spojení byla ukončena různými důvody, což mě frustrovalo, protože jsem do každého dopisu investoval hodně času.
Jak se moje 29. narozeny, poslední rok mladého dospělého, blížily, začal jsem se strachovat o svůj život. Ve společnosti, ve které jsem vyrostl, je „věkový rámec“ regulující, čeho byl měl člověk v tom jakém věku dosáhnout. Například dokončit studie před 25, najít si dobrou práci, vžit si někoho a usadit se před 30 (zvláště u žen); koupit si dům a mít děti jako třicátníci.
Ani do jednoho jsem nezapadal.
V následujících týdnech jsem pochyboval o svém rozhodnutí. Byl jsem úplně ztracený. Byl to ten nejtemnější čas v mém životě. Během probdělé noci mi v hlavě vyskočil nápad – proč se nezeptat starších na Slowly. Následně jsem poslal dopisy uživatelům starších 55 let. Nečekaně jsem byl zachráněn jejich teplými, promyšlenými a moudrými odpověďmi. Jednu z nich mi napsala i paní H.
Jejich povzbuzení mi rozzářilo dny. I když jsem kvůli lockdownu jen horko těžko nějaké sociální interakce – žil jsem sám, vařil si sám, studoval sám a sledoval televizi sám, tak jsem postupně vycházel ze své ulity.
Pak jsem potkal více úžasných lidí na Slowly.
Paní H. z Japonska a panu K. z Británie.
Pravděpodobně jste nevěděli, jak moc pro mě vaše slova znamenala. Děkuju moc za záchranu mladé dámy. Pro vás je to jenom dopis, pro mě je to záchranné lano.
Mému zábavnému Slowly kamarádu na psaní z Německa
Jsem vždycky netrpělivý, ale čekání na tvůj dopis je vždycky zábavné.
L z Litvy
Navštívení tě v Litvě bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem tento rok udělal. Budu si vždycky pamatovat toho teenagera před kostelem a tvou laskavost. Teď žiju svůj život na cestách, otevřeně, zvědavě a šťastně!
M z Taiwanu.
Mluvení s tebou je občas jako mluvení s mladším já. Děkuju za to, že jsi můj první dlouhodobý kamarád na psaní. Užil jsem si každý dopis, který jsi poslal. Jsi statečnější a lepší, než si myslíš.
A konečně týmu Slowly.
Vytvořili jste tu nejlepší aplikaci. Slowly je zdaleka ta jediná aplikace, na kterou jsou kdy vydal peníze, abych podpořil váš úžasný nápad
