Originally written in English. Translated by klucimanasci.
Nejen to, že byla zrovna pandemie, ale taky jsem si procházela fází, kdy jsem se odcizovala místním přátelům, což posunulo izolaci na úplně jinou úroveň. Když se svět snažil dostat zpátky do normálu, všimla jsem si, že sociální dovednosti skoro neexistovaly. Vypadalo to, že všichni fungovali stejným způsobem, jakým nám bylo řečeno během lockdownu. Vypadalo to, že hledání si nových kamarádů a bavení se s nimi v podstatě neexistovalo. Našla jsem se lačnící po interakcích. Schopnost propojit se znovu s lidmi. A během nekonečného projíždění sociálních sítí jsem narazila na reklamu na tuhle aplikaci. Co jsem mohla ztratit? Slowly bylo jako čtení knížky, každý dopis byla cesta, nové dobrodružství a já jsem tu bylo pro to.
Nikdy mě nenapadlo, že dostanu schopnost propojit se s lidmi, kteří mají podobné (nebo stejné) zájmy a lásku psát dlouhé dopisy, a přesto to všechno bylo v této aplikaci. Cítila jsem se bezpečně se zavedenými protokoly pro audio/video. Milovala jsem důraz na přezdívku a kdo nemá rád tvoření avatara?
Přijde mi, že jsem cestovala do Jižní Koreje, Velké Británie, Indie, USA, Brazílie a na Kubu skrze mé dopisy od milovaných kamarádů na dopisování. Mám pocit, že jsem chodila ulicemi Malty a zdolávala nejvyšší kopce Norska skrze fotky, které jsem přijala. A získala jsem průvodce z Francie, Maroka a Dubaje, kdybych je někdy chtěla navštívit.
Možná jsem přerostla svoje místní přátele, ale jsem požehnaná mými kamarády na dopisování ze Slowly, kteří zahřáli moje srdce a díky kterým jsem se přestala cítit sama.
