Originally written in English. Translated by klucimanasci.

Software přímých zpráv a sociální média převzaly naše časové osy, kradou naši pozornost neustálé bombardováni informacemi – zdánlivě rychlá a čas nevyžadující komunikace s sebou přináší nekonečnou prázdnotu. A tak jsem se rozhodla posadit se a napsat vážný dopis z jedi¬ného důvodu, dosáhnout skutečné výměny. Přemýšlení, lidské přemýšlení nejsou jenom pohy¬by mozku, ale fyzický zážitek; naše prsty klepou do klávesnice a občas v půlce dopisu zjistíme, co opravdu chceme říct.

Slowly mi dalo nové potěšení z čekání na nový dopis. Dopis mohl přijít doslova z druhé strany světa a musel jsem čekat plných 30+ hodin, nebo to mohlo přijít z toho samého města, kde jsem byla já, a tak jsem mohla vidět pravdu jen za hodinu. Nutí nás to vážit si každého kamaráda na dopisování a každého dopisu – občas i měsíce, aniž bychom od nich slyšeli, abychom ho jednou otevřeli a našli dlouhý dopis od starého kamaráda, klasická radost, která může přerůst až v dojemný pocit při čekání.

Probírala jsem bývalý Sovětský svaz a Ortodoxní církev s učiteli z Ruska, post-koloniální a novodobou architekturu s přáteli z pevninské Číny, Hong Kongu a Taiwanu – byla jsem požeh¬naná přáteli z celého světa. Osamělá a hluboká jako Latinsko-americká literatura, povznášející jako Sci-fi; díky úvahám různých lidí jsem si skutečně uvědomila, co internacionalismus a lidský duch je.

Psaní dopisů je úžasný způsob, jak investovat svůj čas, brát lidksý čas vážně a nakonec milovat lidství.