Sledovat, jak váš kamarád na dopisování ožívá a materializuje se v přítele, o kterém jste se tolik naučili, je ten nejvíc sentimentální a surrealistický pocit.

Jako novinář rád poznávám více o lidech a o tom, jak prožívají život. Slowly mi však umožnilo překročit to, co jsem očekával.

By simply letting our personalities flow through our letters, we were able to convey to others who we are despite the distance.

Když jsem začal znovu komunikovat s lidmi, všiml jsem si, že jsem schopen mít lepší rozhovory a propojit se s lidmi na hlubší úrovni.

Díky skvělým lidem, které jsem zde potkal, jsem vytvořil Spotify playlisty s písničkami z více než 100 různých zemí.

Povídali jsme si stejně snadno v reálném životě jako v aplikaci, procházeli se po obchodním centru a jedli dezert v Dippin’ Dots...

Do jejích dopisů jsem se zamiloval ještě předtím, než jsem znal její skutečné jméno nebo než jsem viděl její obličej, fotografii; prostřednictvím jejích dopisů jsem viděl, co je důležité: její duši.

I když se často cítíme naštvaní nebo nervózní, když lidé čekají dlouho, aby odpověděli na naše texty, u Slowly, je čakání to pravé.

Je o 60 let starší než já, a přesto dokážeme najít věci, na kterých se shodneme a které sdílíme.

Když jsem byl malý, byl mi diagnostikován autismus. Díky tomu byla moje matka (a nakonec i já, když jsem byl starší) nesmírně smutná.

Naše dopisy bývají obsáhlé a velmi zajímavé...