Je to můj příběh, příběh porozumění a přijetí mě samotné.

Dopisy jsou psány s duší, protože lidi s tebou chtějí komunikovat, a to nejen o každodenních záležitostech.

Příběh Aishina a Manaviho přátelství.

Rozhodl jsem se být milý – a myslím, že všichni bychom měli.

Sledovat, jak váš kamarád na dopisování ožívá a materializuje se v přítele, o kterém jste se tolik naučili, je ten nejvíc sentimentální a surrealistický pocit.

Všichni chceme najít někoho, s kým se můžeme bavit. Společně s tím chceme být naše nejlepší verze.

Chronické onemocnění dokáže lidi cítit se osamoceně, ale online komunity nám dávají vědět, že se někdo stará.

Jenom za krátký čas jsem si uvědomila, že v tomhle světě nejsem tak odlišná.

Bez ohledu na vzdálenost nebo na rozdílu kulturního pozadí, může člověk navázat opravdové a smysluplné propojení a...

Náš je příběh dvou lidí z úplně jiných míst na Zemi, o zápasech, které jsme měli, a o přátelství a poutu, které jsme vytvořili.

Slova v sobě mají úžas­nou moc, zvlášť, když do nich vložíme snahu, jak nás Slowly vybízí. Je to nádherné.

Jako novinář rád poznávám více o lidech a o tom, jak prožívají život. Slowly mi však umožnilo překročit to, co jsem očekával.