Dopis japonskému příteli, Winter Solstice (Zimní slunovrat)

slyším celý svět. Všichni jsme slyšet a posloucháme jeden druhého.

Jako teenager, který vyrostl ve věku definovaném technologiemi a sociálními médii, jsem si nemyslela, že bych chtěla čekat celé dny na jednu odpověď.

Přijel do mého města, potkali jsme se a strávili jsme spolu jeden z nejlepších týdnů v mém životě. Stal se jedním z mých nejlepších přátel.

Byl jsem tak šťastný, že jsem chodil po domě a říkal: "Dostal jsem dopis z Japonska"

Při čtení jeho dopisů se cítím jako s hostitelem ve Španělsku.

To jedno upozornění ho udělalo šťastným jako nic jiného v jeho ponurých dnech, i když to znamenalo 19 bolestně sladkých hodin čekání.

Vážně poletí letadlem a potom ještě 200 km autem, aby ... mne viděla?

...a skutečně cítím že jsem zase ve spojení se světem, to vše díky skvělým konverzacím které mám s tolika milými lidmi.

Je o 60 let starší než já, a přesto dokážeme najít věci, na kterých se shodneme a které sdílíme.

Brzy se vrátím do svého rodného města, ale ve Slowly budu pokračovat.

Stejně jako mnoho jiných žen ze zemí třetího světa jsem se potýkala s naprostým neporozuměním, zacházeli se mnou jako s nejhorším zločincem...