Slowly bana gerçek arkadaşlıkların sadece yakınımdaki insanlarla olmayacağını öğretti.

Diskutoval jsem o bývalém Sovětském svazu a pravoslavné církvi s učiteli z Ruska, o postkolonialismu a architektuře nového věku se studenty a umělci z Afriky...

Během probdělé noci mi v hlavě vyskočil nápad – proč se nezeptat starších na Slowly.

sizler olmasaydınız kendimle ve insanlarla olan savaşımı kaybetmiş olacaktım.

Strávili jsme příjemné odpoledne v centru CDMX, procházeli se kolem Bellas Artes a šli do klasické kavárny v Torre Latinoamericana. Jedinečný zážitek.

Vždycky jsem chtěl cestovat a Slowly pro mě bylo prostředkem k cestování.

Je to můj příběh, příběh porozumění a přijetí mě samotné.

When I write letters here to people around the world, I feel like I don't have any trouble with my disorders.

Hayat sürprizlerle dolu.

Dopisy jsou psány s duší, protože lidi s tebou chtějí komunikovat, a to nejen o každodenních záležitostech.

Příběh Aishina a Manaviho přátelství.

Rozhodl jsem se být milý – a myslím, že všichni bychom měli.